Let`s move!

Vnitřní trh Evropské unie je založen na prosazování čtyř základních ekonomických svobod: volný pohyb zboží, služeb, osob a kapitálu. Přestěhovat se do jiného státu EU by tedy měla být brnkačka! Zázemí velké mezinárodní společnosti, která vám navíc poskytne tým lidí, který se o vás má postarat – sehnat vám bydlení, zařídit vám veškeré registrace, účet v bance, postarat se o případný kulturní šok, vymyslet zábavu pro nepracující manželku a samozřejmě za vás všechno přestěhovat z bodu A do bodu B - dávalo tušit, že váš jediný úkol je sednout do letadla. Omyl.

Aby vám váš zaměstnavatel mohl vyplácet mzdu, musíte mít účet v místní bance, abyste si mohli založit účet v bance, musíte mít BSN number (něco jako daňové číslo), aby vám BSN number bylo přiděleno, musíte na radnici, abyste mohli na radnici, musíte mít nájemní smlouvu dokazující, že bydlíte v Holandsku a hlavně pak rodný a oddací list – ale ne jen tak obyčejný! To, že by naše rodné listy a oddací list měly obsahovat jakousi apostilu (to slovo jsem slyšela poprvé) jsme se dozvěděli zhruba měsíc před odjezdem. Dost času zdá se. Nikoli.

Tím začalo legalizační kolečko po České republice. Takže, jak na to?

1. Nejprve zjistíte, že váš rodný list je zastaralý. Na rodné listy, které nejsou formátu A4, nelze dát apostilu.
2. Krok 1: Musíte si tedy zažádat o opis rodného případně oddacího listu.
3. Opis rodného/oddacího listu vydává matriční úřad města, ve kterém jste se narodili nebo byli oddáni. Pokud jste se vy i váš manžel narodili jinde a zároveň byli i jinde oddáni, musíte oslovit tři úřady. První krok zdá se za vámi, ale ouha – jeden z úřadů vám sdělí, že na vydání opisu má přece 30 dní!
4. Podaří-li se vám sehnat všechny doklady ve formátu A4, přichází na řadu 2. krok: krajský úřad musí danou listinu vydanou matričním úřadem ověřit. Jinými slovy jeden úředník dá na listinu razítko a podpis říkající, že podpis úředníka, který před ním listinu vydal, je pravý.
5. Krok 3: ani krajskému úředníkovi nelze věřit, že jeho podpis na listině je pravý, přichází na řadu tedy Ministerstvo zahraničních věcí, které listinu poctí dalším razítkem, apostilou, která říká, že podpis úředníka krajského úřadu je pravý a listinu je tedy možné považovat za pravou. To, že za apostilu zaplatíte 100 Kč je vám v danou chvíli naprosto jedno, protože horší, než daná stokoruna, je fakt, že jste museli běžet na poštu koupit kolkovou známku, na ministerstvu totiž hotovost nepřijímají.
6. V tomto bodě jsme si mysleli, že máme vyhráno. Další omyl. Naštěstí, možná bohužel, pán na ministerstvu byl tak upovídaný, že mi sdělil, že nyní ještě musíme listinu nechat přeložit soudním překladatelem (krok 4), s přeloženou listinou navštívit soud, u kterého je překladatel registrován (krok 5), a poté opět navštívit jeho maličkost, aby nám listinu opatřil mezinárodní apostilou (krok 6). V tu chvíli zbýval do odjezdu asi týden.
7. Krok 4: Nechat přeložit listiny do anglického jazyka mi přišlo celkem logické, začala jsem tedy pátrat po ceně. Cena se odvíjí od počtu normostran, tedy počtu znaků, a protože naše listiny už v danou chvíli obsahovaly spoustu razítek a popisků od různých úřadů, nebyla to vůbec levná záležitost… Naštěstí zafungovalo kouzlo menšího města, takže výsledná cena (cca 1 500 Kč) byla zhruba poloviční než ta, co nám nabídli v Praze.
8. Ale pozor! Soudní tlumočník nás předem upozornil, že listiny, které mu dáme, de facto zničí, takže je fajn udělat si ověřené kopie. Takže znovu na poštu…
9. Na další kroky jsme se už vykašlali, ani na ně nebyl čas. Nikomu to ale nevadilo. To, že každá naše listina obsahuje 11 kulatých razítek, 8 podpisů, je svázána provázkem v barvě české trikolory a je na ni i několik anglických slovíček, naštěstí místním úřadům stačilo.

Ufff!